Prestižní škola, prestižní titul, ideálně také prestižní rodiče – to vše samozřejmě tvoří podstatnou část úspěchu každého, dobrý start znamená více méně velkou pravděpodobnost dobrého konce. Je zde však menší překážka pro ty, kteří začínají od píky, doslova a do písmene. Takovému člověku nejspíše papá a mamá nedohodí fajnové místečko v kanceláři, ve škole si jej nebudou považovat a diplom si může schovat na půdu.
Co je však nejdůležitější ze všeho, pokud chce člověk podnikat, musí poznat druhého člověka. Člověk člověku vlkem, ale platí také to, že podnikání samo o sobě je vlastně jeden velký psychologický a sociální experiment, který zkoušíme jeden na druhého. Poznat člověka lze hned několika cestami. Můžeme se zavřít do studoven a naučit se všechny možné i nemožné poznatky o lidském přemýšlení tak, abychom jej doopravdy redukovali na jenom další kus masa, který se bude chovat tak, jak budu já pískat. Můžu také udělat naprostý opak a rok se potácet po městě a pozorovat lidi na ulici. Ani jeden způsob však není tím pravým ořechovým. Člověk pozná druhého nejlépe při práci s ním, proto je důležité mít i jiné zkušenosti než ty „manažerské“.
Já rozumím, ty rozumíš
Co ale dělat, pokud je člověk úplně z jiného světa, jiné kultury, náboženství, myšlení? Nejlepší cestou, jak takové lidi a jejich myšlení poznat, není skrze velmi dobré překladatele do angličtiny, ale tím, že se jejich jazyk naučíte. Jazyk, to je brána do mysli člověka jiného. V jazyku se nám střetávají nejen myšlenkové názory a proudy předešlých generací, ale především také skrytý styl myšlení – to jak upravujeme souvětí, jak tvoříme věty, jaké slova volíme. Skrze jazyk poznáte zase o něco dál člověka, kterému byste bez něj sice rozuměli povrchově, ale myšlenkově byste byli úplně někde jinde.
Studujte proto jazyky, čím více tím lépe. Minimálně si aspoň potrénujete paměť.